Chlum u Třeboně (17.- 24.7. 2010)
tak, a máme po dovolené =(. Ale byla to moc pěkná dovolená…to se musí nechat ;). Tomáš, Péťa, Eda, Radka, Jarda, Blanka, Honza, Lucka
JÁ
Opět v pravidelném čase jsem s paničkou a její širokou rodinkou (v celkovém počtu 9 osob a jeden pes = já) vyrazila do Chlumu u Třeboně. Musím po roce překontrolovat, co se tam za tu dobu událo a to je velmi náročná činnost. Počasí nám taky přálo…ani vedro..ani zima.
V neděli jsme teda krapet zmokli, ale nutno podotknouti, že můj hyper super bomba vozík je i pro tyto případy zabezpečen, takže jediná já jsem dojela na místo určení zcela suchá…ovšem, co si budeme povídat…toto zajistit, je paničky povinnost ;). Druhá polovice dne byla věnována kvůli nepřízni počasí poznávání historie tohoto malebného kraje (konkrétně zámku Žirovnice). Očekávala jsem, že do tohoto zařízení, jako vždy, nebudu vpuštěna (stejně jako loni na zámek Hluboká), ale ejhle oni mě pozvali dál. Zjevně na ně zapůsobila má vznešenost anglické lady a kokří očiska…teď, když vím, že to funguje, pojedu to za rok zkusit opět na Hlubokou….a běda Vám!!! Po kamenných podlahách jsem mohla po svých, po parketách mě panička nesla…fňukna si stěžovala, že jsem prý těžká…ccc já, která držím snad od narození bodovou dietu..
Od pondělka už se ale jezdilo na bicyklech jako o závod!! Už nám to jde s paničkou báječně. Po silnicích táhne ona mě a po lesních cestách zase já ji. Občas teda dost nemůžu z toho, jak je oproti ostatním pomalá, zvláště pak do kopce se táhne jako smrad, ale jinak si není nač stěžovat =).
Jeden večer se opékali vuřty (já jsem si mohla upéct tak vlastní nohu..panička měla oči jako ostříž a ostatní kontrolovala, aby jim nic neupadlo – hamoun jeden =(. Byli jsme se koupat na Majdaléně v pískovně, tak jsem si zase pořádně zaplavala.
Rády bychom si kola příští rok zopakovaly, ale trochu se nám komplikují plány. Pan „šéf“ z penzionu nemá rád psy (i já už jsem tam jen za dobré slovo, slušné chování, nenápadnost a hlavně za flašku višňového Jelzina) a příští léto už budeme dvě, tak uvidíme, jestli se nám ho do té doby podaří zviklat a „ségru“ mi povolit.
Ozvu se zas zanedlouho, budu mít jistě do konce léta o čem psát, mějte se B.