Grilování u tety Míši...
Ahojky,
(předem vás upozorňuji, že sobota byla můj "DEN BLBEC")
v sobotu (3.4.2008) jsem v nestřeženém okamžiku objevila úžasnou mňamku - pánvičku s omastkem z pátečního grilování, kterou na terase zapomněla paničky maminka. A nezůstalo jen u toho objevení. Protože mě nikdo neviděl, skončil veškerý obsah pánve v mém žaludku. Ze začátku to byla labužnická pochoutka všech pochoutek, ale v průběhu dne to se snou šlo z kopce.
Paničky maminka mě teda nachytala, ale až ve finále, když už jsem měla všechno vylízané. Řekla to té mojí a ta se to v záchvatu vzteku (na svého bratříčka, který gril otočil tím "správným" způsobem) snažila zachránit tím, že mi dala kůrku chleba na zajedení. Což mi zpočátku i docela pomohlo, protože než jsme jeli k tetě Míše, nepozorovala na mě žádné drastické nevolnostní změny.
V autě to bylo ještě jakž takž v pohodě. Cestu jsme měli celkem dlouhou. Nabrali jsme na Smíchově tety Máju, Péťu a Lindu a razili jsme do obchodu pro něco k pití. Tam mě panička sprostě nechala v garážích (naštěstí s tetou Lindou), ale stejně se mě to dotklo, a chvíli jsem předstírala záchvat paniky, spojený s již vyzkoušeným oběšencem + nějaké to kvičení a vřeštění - NEPOMOHLO TO!! Panička se naštěstí vrátila brzy (vím, jsem asi naivní, ale chci si myslet, že to bylo kvůli mě).
Do Řep jsme dorazili kolem půl 7. Tady jsem ještě nikdy nebyla a těšila jsem se, že si zase očuchám něco nového. Tetu Míšu jsem hrozně moc přivítala a největší radost jsem měla, když jsem uviděla Arletku. Bohužel Arletka už tak nadšená nebyla. Jasně se mi snažila vrčením dát najevo, kdo že je tu pánem. Zjevně se jí to ale nepovedlo. Já jsem skoro ke všem pejskům kamarádská (možná někdy až moc). Arletě se to nelíbilo a celý večer přede mnou utíkala. Nakonec jsem to přátelení vzdala - ale třeba se to někdy přece jen poddá.
A pak se to stalo!! Skoro všechny tety šly do takové místnosti a já zvědavka samo za nimi. Když jsem tam docapkala, byla přede mnou taková krásná modrá plocha. Bez rozmyslu jsem na ni skočila, v domnění, že se po ní projdu. ZRADA!! Ploška se pode mnou probořila a já byla VE VODĚ!!!!! Spadla jsem do bazénu!!! Jsem se teda pěkně lekla a tety taky. Mája na mě ze břehu volala, tak jsem se plavmo otočila (JÁ PLAVU!!!!!!!!) a doplava čubičkou až k ní. Když mě vytáhla, už tam byla i panička s ručníkem a všechny se smály. Panička má trochu strach, abych ještě v létě chtěla vlézt do vody, když jsem se "naučila" plavat takovým šokem, ale snad z toho trauma mít nebudu. Vysušila mě a chystala se mi dát večeři. Byla překvapená, že jí nechci (protože se na ní pokaždé vrhám a peru to do sebe). No pár soust jsem si vzala, aby měla radost, ale víc už jsem nemohla. V další chvíli jsem se pozvracela tetě Míše na terase. No jo, bylo to z toho omastku. Příště už si ho asi nedám. Ale vyblinkala jsem se a bylo dobře. Panička se tetě omlouvala za tu ostudu, co tu předvádím. Teta byla naštěstí v pohodě.
Zbytek večera jsem mordovala Arletčinu plyšovou veverku nebo spala paničce na klíně. Těšila jsem se domů na svůj pelíšek. Byl to ale sakra den...
