BRANDY - anglický kokršpaněl

A je to tady. Z malého chlupatého klubíčka je veliká huňatá koule - tohle o mě říká panička =o). Abych vám pravdu řekla, tak já si i nadále připadám, jako malé štěně, které si rádo hraje, tropí neplechu a vůbec užívá si téměř bezstarostný život. A jak to všechno začalo?

Už tu pár slov o mých začátcích zajisté najdete. K paničce jsem se dostala vcelku náhodou. Přijela si pro mě, nic netušící, nevědoma si toho, jak se vlastně vychovává pes ani co obnáší takového psa vlastnit. Jasně, stará už na to byla dost, ale když si pořizujete úplně prvního psa, nikdy v podstatě nevíte, do čeho jdete. Já taky netušila do čeho jdu - protože ač se to bude zdát neuvěřitelné, Monika je moje úplně první panička =o)). Štěňátko jsem prý byla opravdu rozkošné (ale rozkošná jsem dle mého mínění stále). Spolu s paničkou, jsem získala i další "moje" lidi - rodinu, tetičky a strýčky a v průběhu roku i spoustu psích přátel. Dokonce i s Čikem (domácím haha "panem" kocourem) jsme si na sebe postupně zvykli. Občas si hru "na honěnou" rádi zahrajeme, ale panička říká, že je to v rámci kočičího a psího soužití normální.

Naučila jsem se taky spoustu a spoustu věcí, takže krom toho, že jsem stále rozkošná, jsem i neuvěřitelně inteligentní. Ze svých novinek bych mohla uvést povely "drž" a "mávej", takže kdyby mě to tu s paničkou přestalo bavit, u cirkusu bych se jistě uživila. 

Taky hrozně ráda cestuji a objevuju dosud neobjevená místa. Nejraději mám cestování autem a metrem (i když to obnáší mít na nose úhlavního nepřítele - košík). V metru zbožňuji nastupování na eskalátory - kdo nezažil, nepochopí. Ze všeho ale nejvíce miluji dlouhé procházky s paničkou (třeba i 3,5 hodiny). Jistě že to není každý den, ale minimálně 2x do týdne určitě. Chodím naštěstí bez vodítka, panička ho s sebou nosí jen pro jistotu, kdyby bylo potřeba. Někdy je, protože ráda provokuji nevrlé pejsky za plotem. Oni hlídají z té svojí strany plotu a já z té opačné. Ze sportů zkoušíme bikejöring, rekreačně agilitění, zahradní frisbee a gaučing.

Takhle to vypadá, že tady mám úžasný a nádherný psí život, ale .... paničko promiň, musím se zmínit. Všechno hezké oceňuji a jsem ti za to neskonale vděčná, ale mohla bys už konečně pochopit, že lovení je pudová záležitost, že ač vím, že tě vytáčí mé časté hrabání v koši - nemůžu si prostě pomoci, že když mě vykoupeš, musím ten smrad ze šampónu přebít něčím voňavějším (ano..třeba právě tou lákavou mrtvou myší) a že když mi Čiko leze k miskám nebo se přiblíží k pelíšku, musím mu DŮRAZNĚ vysvětlit, že je to nepřípustné?!? Tobě by se taky nelíbilo, kdyby ti nečekaně přilétl záhlavec, nebo ano?!? Pochybuji. Takže kdybych si mohla něco přát, tak by to bylo, abychom se spolu měly stále stejně nebo ještě více rády a abys, paničko, zapracovala na těch posledních bodech - prostě dělej, že to nevidíš.

Tenhle rok byl báječný a já, Brandy, jsem se dostala do velké milující rodiny a do krásného prostředí.