BRANDY - anglický kokršpaněl

Ahoj psí nadšenci a moji věrní a zanedbávaní čtenáři,

jsem tu zas s něčím novým, i když toho není mnoho. Naposledy jsem psala o překrásném výletě na Karlštejn. Za tu dobu jsem stihla oslavit své druhé narozeniny, nemluvit s paničkou a stal se ze mě pes naschválníček a obranář.

Nejprve tedy k narozeninám. Dostala jsem opět nádherný dortík - již tradičně směs tvarohu a psích sušenek. Tentokrát ale byl ve tvaru kostičky. Jedla jsem ho dva dny, bylo to i na mě moc, ale pochutnala jsem si. Dostala jsem spoustu dobrot, pytel krmení, pískací slepici a jako vrcholný dárek - vozík za kolo (DĚKUJI, paničko). Je to takový ten pro děti, ale vozit se v něm budu já!!! Přála jsem si ho už dlouho, protože ten košík za kolem (buď mu země lehká) byl nejen velmi nemoderní, ale především děsně nepohodlný! Z vozíčku vidím všechny krásy naší krajiny (protože mi ve výhledu nepřekáží paniččin zadek), nebude na mě pršet (protože má nepromokavou plachtu) a je velmi komfortní (můžu v něm být natažená jako kšandy). Prostě můj splněný sen. Už se těším, až ho vyzkouším v Třeboni.

I když panička byla velice štědrá, nedlouho po oslavě mne dost zarmoutila svým konáním. Jednoho dne se prostě nevrátila domů. To by ještě nebylo nic divného, občas se jí to stává, ale nejpozději do druhého dne do oběda se vždy vrátila. Tentokrát jsem ji vyhlížela marně. I druhý, třetí den...prostě se nevracela. Co to k sakru jako znamená?!? To se na mě vyprdla?!? Jednu pozitivní věc jsem ale na tomto odloučení přeci jen našla. Paničky maminka si mě předcházela - padalo na zem spousta dobrot - ale to bylo tak vše. Po šesti dnech jsem čekání skoro vzdala. Ale pak se otevřely dveře a ona v nich stála celá natěšená a čekala, že já budu taky štěstím bez sebe. To se teda ale šeredně spletla!!!!!!!! Co si jako myslí?!? Že jí budu kdoví jak vítat, když ona mě úplně v klidu nechla "samotnou"!!!!! No to teda ani náhodou. Očuchala jsem jí, nechala se podrbat, ale nemluvila jsem s ní. Bylo vidět, že jí to mrzí a z uražené Brandy se stala vyčůraná Brandy. Plynulo z toho totiž spoustu výhod - spousta mlsek, neustálé drbání a mazlení, spaní v posteli, jej to jsem si nechala líbit. Ale postupně jsem pookřála a paničku jsem vzala na milost. Doufám, že už jí taková zrada nikdy ani nenapadne.

A jaký že jsem obranář?? To byste koukali!! To bylo tak:
Panička se mnou čekala na parkovišti, až strejda Tomáš s Péťou nakoupí něco na zub. Otevřela okna  auta, abychom se tam neupekly. Když se z nákupu vraceli, šel s nimi ještě někdo. Toho pána já teda rozhodně neznala. On přišel až k "mému" oknu a mluvil k paničce. Něco jako: "Jé ten je pěknej. Já si ho pohladim, nekouše, že ne!?!" Bohužel jeho ruka byla rychlejší než slova a panička nestihla nic říct (já totiž cizí dospělé lidi nemám moc v lásce). Jak se ocitla jeho ruka uvnitř auta s hrůzostrašným vrčením jsem se po něm ohnala s cílem ukousnout mu tu ruku u loketního kloubu. Co si to jako dovoluje sahat k nám do auta a ještě k tomu na mě!!!!!!!!!!!!!!!!! Drzoun!!! Reagovat naštěstí uměl rychle, takže ruka zůstala připevněná na svém místě. Když se nechal očichat, byla jsem už jako beránek. Kdo to měl jako vědět, že ho známe a že není úplně cizí!!

No, to by bylo ode mě asi vše, mějte se krásně a užívejte prázdniny!!!

Papapa, Vaše Brandy