Prochajda s Ennie
V neděli ráno to vypadalo na teď již obvyklou rutinu na zahrádce. Panička na mě teď nemá moc čas, protože se snaží spolu s ostatními členy domácnosti dokončit přestavbu baráčku, abychom mohly bydlet "ve svém". To je sice fajn, ale občas mě to štve. V neděli ale překvapila. Po obědě nás zbalila a vyrazily jsme směr Praha. V metru mi nasadila košík (BLÉÉÉ!!!) a s ním jsem to musela vydržet až na Roztyly. 
Tam jsme se srazily s Ennie a Dominikou. S Ennie jsme se řádně očuchaly, ale pak jsme si dost dlouhou dobu capkaly každá po svém. Ennienka byla unavená z výletu na chatu, tak si nechtěla moc hrát, i když jsem na ni zkoušela dorážet. Chvilku to vypadalo, že snad svou únavu překoná, ale moc jí to nešlo. Paničky se v Krčském lese docela dobře zamotaly a nemohly najít potok, kde chtěla moje panička zkusit, jestli s Ennie půjdu plavat. Ona je totiž děsná vodomilka - jak vidí (cítí) vodičku, tak se neudrží a jde se koupat. To já zase radši blbnu v potoce, kde stačím. No řekněte, co kdyby mě náhodou v hloubce chytla křeč a šlo mi o život!?! To se radši budu válet tam, kde nemám vody nad hlavu! Takže tahle paničky lest jí teda nevyšla. 
Ani na klacíčky, které "náhodou" přistanou v hloubce, a na povel "přines" jsem jí neskočila. To víte, že jistá snaha z mé strany tu byla, ale strach byl silnější. Paničky nás celou dobu drbaly a probraly snad úplně všechno.
Byla to dlouhá prochajda a hrozně moc se mi líbila. A Ennie? Ta se mi taky moc líbila -jen škoda, že zrovna neměla náladu na hraní.
Celou cestu jsem chrupkala paničce u nohou a doma už se zmohla jen na to, dojít k misce a najíst se.
PS: Ennie a Domčo, moc děkujeme za prochajdu a příjemně strávené odpoledne, M+B
