Velikonoční jízda...
Dneska (to jest 24. března 2008), jsme s paničkou vyrazili na výlet. Ale nejeli jsme samy! Byla s námi naše skoro celá velká rodina - Lucinka, Honzíček, Lukášek, tety Radka s Jitkou a jejich manžílci Jarda a Jarda.
Vstávali jsme (na to, že byl svátek - velikonoční pondělí) celkem brzy. Hykláčci nás nabrali do svého vozidla a už jsme si to uháněli na Ládví k metru. Panička měla dilema, jestli mi má koupit lístek do MHD (přece jen se jí to zdá dost předražené), ale nakonec ho koupila. Ještě že tak, protože na Florenci stáli ti nepříjemní páni kontroloři. Sice nás nekontrolovali, ale kdybychom lístek neměli, tak by se na nás to "štěstí" určitě usmálo a šli by po nás! Dojeli jsme na Smíchovské vlakové nádraží a tam se srazili s Jíťou, Jardou a Lukym. Moc jsem nechápala, co tam jako děláme, protože na takovém místě jsem ještě nebyla. Najednou se k nám řítil takový železný kolos...ale já se VŮBEC nebála. Spíš jsem byla zvědavá. Vydávalo to takové divné zvuky, až mě to tahalo za uši. Také se z toho hrozně kouřilo - podobně jako když paniččina mamka něco vaří doma na sporáku...jenom mnohem víc!!! Všichni tomu zvířeti říkali "parní lokomotiva" a hrozně ho obdivovali. No já vlastně taky, protože to zvíře muselo běžet strašnou dálku, když bylo takhle zadýchané! Pak mě panička vzala a šoupla otvorem do zvířete (teda doufám, že to nebyla jeho zadnice..."Fůůůůj!"). Pak to byla otrava... Musela jsem ležet přimáčknutá k podlaze a nade mnou byla fůra lidí a jejich smradlavých nohou. Asi se divit nebudete, když vám řeknu, že se mi tam vůbec nelíbilo. Zkusila jsem na paničku udělat psí oči (a to já moc dobře umím =o), zahrabičkovala pacičkou a už jsem jí spokojeně chrupkala na klíně. Když jsme vystupovali, vyběhlo z vlaku spousta dalších pejsků. Musela jsem se s nimi rychle očuchat. Někteří byli do seznamování na můj vkus až moc hrr - a panička vypustila z pusy děsnou nehoráznost - povídala ostatním páníčkům od těch dotěrných psíčků, ať si mého kňourání a kvíkání nevšímají, že jsem občas hysterka!! TSSS!!! (musím na té její prostořekosti ještě zapracovat)
Hrozně jsem se těšila, co bude dál, a tak jsem paničku táhla vpřed, co mi síly stačily (a pak že nebudu tahací pes =o). Ono se jí to moc nelíbilo, ale to měla teda smůlu. Nakonec mě půjčila i s vodítkem Lukáškovi s Jardou, ti měli z mého tahání mnohem větší radost (panička by si z nich měla vzít příklad). Podívali jsme se na nádvoří hradu Křivoklát a přošli velikonoční trhy. Panička nemohla odtrhnout oči od velkého bílého královského pudla, vlastně pudlí slečny. Byla opravdu nádherná, a jak se nesla!! Ale 
panička říkala, že domů by ji nechtěla. Představa, že jí bílý pejsek na procházce skočí do louže, pole, potoka či jiného humusu v ní vyvolává hrůzu. Já s pozorností, také nezůstala pozadu - cizinci si mě fotili a žvatlali kraviny (např.: buci buci buci, aj.) a všeobecně mě lidi měli za "ťuťu ňuňu roztomilého malého medvídka" (podejte mi kýbl, ať můžu zvracet =o). Po prohlídce a krátké procházce jsem si odpočinula a občerstvila se pod stolem v restauraci, a pak už jsme opět vyráželi vlakem zpátky. Cesta byla opět nudná (až na malý incident s dotěrným westíkem). Panička se vyprdla na placení lístku do metra a udělala dobře - i když měla celou cestu bobky. Hykláčci nás vysadili u sebe doma a my ještě došli krátkou procházkou domů.
Celkové hodnocení: Hezky prožitý den v super společnosti.
Doufám, že brzy vyrazíme na další!
PS: Děkujeme Lůce za fotečky =o)
